Zákazové povely a tresty
Dnes už se nikdo nepozastavuje nad tím, že nejlepší přítel člověka, tedy pes, je zcela právem považován za člena rodiny a k jako takovému se k němu i přistupuje . Měl by se však také naučit správně se chovat a v případě potřeby na náš povel přerušit i činnost nežádoucí. Stejně tak, jako určitý druh chování netolerujeme našim dětem, stejně tak musíme i psovi rázně zakázat chování nevhodné nebo v dané situaci neadekvátní.
Jak tedy na to? Ne všichni totiž dokážeme vždy správně a rychle zareagovat a použít povel psovi zcela jasný a srozumitelný. Obecně platí, konečně stejně jako u všeho ostatního, že povel musí být a patřičnou hlasovou intonací vydán v ten okamžik, kdy pes provádí něco pro nás nepřijatelného. V praxi to znamená, že přistihneme-li např. svého miláčka na jídelním stole, jak si labužnicky pochutnává na kachničce určené k obědu pro naši nedělní návštěvu, zasáhneme ihned vydáním rázného „Fuj!“ a přiměřeného fyzického trestu (např. odtažením za kůži v zátylku). Psa pak vykážeme na jeho místo. Je nutné, aby si pes své nežádoucí chování spojil bezprostředně s trestem. Pokud totiž počkáme, až se pejsek milostivě nadlábne nebo přijdeme-li až po skončení neplánované „hostiny“, nemá pak cenu se rozčilovat ani psovi hubovat. Ten si již není schopen svůj trestný čin spojit s vaším lamentováním. Bude se sice tvářit zkroušeně, ale nikoliv proto, že by si „uvědomoval“ to, co právě provedl, nýbrž proto, že je nejistý a rozčarovaný z vašeho, pro něj nepochopitelného, počínání. Stejně tak nemá absolutně cenu psa později po zdárně dokonaném činu za doprovodu vašich jadrných výrazů „za trest“ například zavřít na dvě hodiny do kotce nebo ho někam postavit „na hanbu“. Tím samozřejmě nezískáte vůbec nic, protože to pes stejně nechápe.
Vrátím se ještě ke slůvku trest, resp. fyzický trest. Trestem je míněn psovi nepříjemný fyzický vjem, nikoliv bolest a utrpení a to nejlépe v souladu s jeho sociálním chápáním. Musíme-li tedy trestat, činíme tak zásadně úměrně jeho věku, velikosti a také dané situaci. Jinak budu trestat malé štěně, které škrábe na dveře a jinak dospělého psa, který bude chtít vyprovokovat rvačku. Vždy bychom ale měli postupovat tak, aby to byl pes schopen pochopit, tedy podobně jak to probíhá u divoce žijících psů nebo vlků ve smečkách. Co tím myslím? Např. fena-matka trestá svá štěňata vytřepáním za kůži v zátylku, nadřízený jedinec ve smečce smí při nějakém přečinu toho podřízeného přitlačit k zemi a počkat, až se tento podřídí nebo mu přímým „zíráním“ do očí a ceněním zubů, eventuelně za doprovodu vrčení dát najevo svou převahu apod. Psům je také velmi nepříjemná ztráta rovnováhy, tedy pevné půdy pod nohama. Toho všeho můžeme využít i my, potřebujeme-li psa potrestat. Mnohdy však při delším soužití a správném vedení již od počátku postačí důrazně vyslovený zákazový povel a pes okamžitě svou nekalou činnost přeruší.
Ještě je nutné se obecně zmínit o tzv. zákazových povelech. V podstatě je totiž nutné vysvětlit si dva druhy těchto zákazů – zákaz absolutní a zákaz příležitostný. Jaký je mezi nimi rozdíl? Velmi podstatný a je tudíž nezbytně nutné je od sebe odlišovat a vždy správně používat. Usnadníme si tak komunikaci s naším psem.
Zákaz absolutní se používá pro činnosti a aktivity psa, které jsou vždy a v každé situaci pro nás naprosto nežádoucí a neakceptovatelné a tudíž je pes nesmí dělat nikdy. Obecně k nim patří např. požírání výkalů, odpadků a vůbec všeho, co pes kde najde, dominantního naskakování na lidi, event. demonstarce kopulačních pohybů na našich nohou i jinde, vrčení nebo ohánění se po lidech v jakékoliv situaci vyjma hry, napadání ostatních psů, honění zvěře, aut, cyklistů, kradení jídla ze stolu, žebrání… apod. Nejčastěji používaným povelem v tomto případě je krátké a ostré „Fuj!“vyslovené v momentě, kdy pes páchá něco nekalého nebo pokud se k tomu právě chystá.
Zákaz příležitostný je v podstatě oslabená forma zákazu. Používá se v případě, kdy pes momentálně provádí nebo se chystá dělat něco, co v dané situaci nechceme, ale jindy, při jiné příležitosti nám takové chování nevadí. Např. pokud přijdeme z práce domů v obleku, není žádoucí, aby nás pes vítal skákáním, ale jindy, pokud jsme ve sportovním a jdeme třeba na procházku, nám to nevadí nebo někdy svého psa pouštíme ke hrám se psy ostatními, jindy pokud naopak spěcháme nebo se druhý pes neprojevuje přátelsky, naopak nechceme, aby k němu ten náš běžel. Vydáme tedy povel jiný než v případě prvním např. „Ne!“ nebo Nesmíš!“. I tady je namístě povel rázný.
Samozřejmě pro každého majitele psa znamená přijatelné či nepřijatelné chování jeho kamaráda něco jiného. Někdo spí se svým psem klidně v posteli, pro jiného je to tabu a zase naopak mu klidně dá nějakou tu dobrotu od stolu, což vadí někomu dalšímu apod. Jak jsou různé povahy psů, tak jsou různí lidé se svými názory na to, co ještě ano a co už ne. Povely tedy musíme vždy aplikovat přesně tak, aby to vyhovovalo právě naší rodině a našemu společnému soužití.
Stejně tak slůvko, které zvolíme pro zákaz absolutní nebo jen příležitostný, záleží jen a jen na nás, co se nám bude dobře vyslovovat a co si nejlépe zapamatujeme. Platí však, že jednou zvolený povel musí všichni členové domácnosti používat vždy pro danou situaci stejný a neměnný. Pes si jej tak snáze zapamatuje, nebude v tom mít zmatek a bude na něj dříve správně reagovat. I tady samozřejmě jako u všeho ostatního platí naprostá důslednost. Nemá cenu na psa z plných plic křičet „Fuj!“ a přitom bez hnutí pozorovat, jak sousedovi provádí nucenou selekci jeho milovaných slepiček. Musíme vždy také patřičně zasáhnout a psa vhodně od nekalých choutek odradit, v tomto případně nejlépe odtáhnout.
Vhodně a správně zvolená povelová technika nám značně usnadní komunikaci a tím pádem i naše pohodové soužití se psem a správné používání zákazových povelů k tomu rozhodně patří. Samozřejmě je příjemnější psa chválit a pozitivně motivovat ( a to by mělo vždy převažovat) než kárat, ale i to je někdy nezbytné a nutné, a právě proto je potřeba, se to správně naučit. Přeji vám ale, aby jste svého pejska vedli správně a s pochopením už od začátku a museli tedy tak činit co nejméně.
zdroj: www.hafbezobav.cz