Úvod do problematiky výcviku I.
Prvotní zkušenosti získává štěňátko již u svého chovatele, ale ani jeho další vývoj nelze ponechat náhodě. Vůbec nejdůležitější období v nové smečce je tzv. „období socializace“, tj. ve věku 8 – 16 týdnů. Co zanedbá nebo zamešká nový majitel ať již z neznalosti nebo z pohodlnosti nyní, později již nikdy zcela nedožene! Zhruba po týdnu, kdy si štěně na vás trochu zvykne, seznamujte ho s co největším množstvím různých prostředí a rušivých podnětů. Choďte mezi cizí lidi, do města, na nádraží, do restaurace, jezděte spolu autobusem, tramvají, metrem, apod. Váš pejsek bude samozřejmě ze začátku nejistý nebo trochu vyplašený, ale když ucítí vaši podporu a uvidí váš klid a jistotu, počáteční obavy jistě rychle překoná. Později se vám to určitě vyplatí. Z vašeho psa vyroste klidný a vyrovnaný pes, kterého nové situace nebudou vyvádět z míry a bude vás moci bez problémů kamkoliv doprovázet. Rovněž velmi důležité je štěně ihned navykat na kontakt s ostatními psy a jinými zvířaty. Štěně, které ještě nemá plnou imunitu, pouštíme však ke společným hrám pouze se psy, které známe, a o kterých víme, že jsou očkovaní a zdraví. Daleko menší je totiž pravděpodobnost, že se štěně nakazí nějakou chorobou (např. vzteklina se v současné době v naší republice téměř nevyskytuje), než že z něj vyroste asociál a bude mít v budoucnu problémy v chování k ostatním psům, budeme-li mu v kontaktu s jeho druhy bránit. Samozřejmě, že jej pustíme až po předchozí domluvě s majitelem cizího psa. Ve většině případů sice dospělý pes štěněti neublíží, ale jsou i výjimky potvrzující pravidlo. Ideální by bylo navštěvovat s novým členem rodiny hodiny her pro štěňátka, tzv. štěněčí školičku. Tyto školičky zatím ještě nejsou u nás zcela běžné, ale nicméně jich už pár existuje. Zde se učí však nejenom štěňátka, ale i jejich majitelé. Zkušení instruktoři vám zde v praxi předvedou to, co již jistě máte pečlivě nastudované z knížek. Realita totiž mnohdy bývá jiná. Krásně se v knížce popisuje jak to či ono nacvičit a jak psa pochválit, když provede požadovaný úkon, ale mnohdy chybí návod na to, co udělat, když to psík stále nechce pochopit a úkon neprovádí. Každý konkrétní pes je totiž jedinečná individualita a přesný návod na jeho výcvik neexistuje!!! Musí se prostě najít pro každého účinné řešení. Štěně by se mělo seznamovat a naučit se správně chovat nejenom k dospělým jedincům, ale i k ostatním štěňatům. A právě hodiny her pro štěňátka toto zcela splňují. Nácvik základní poslušnosti a běžného chování se prokládá častými pauzami pro vzájemné hry. Štěně totiž ještě není psychicky zralé pro klasický výcvik, neboť není schopné udržet dlouho pozornost a výcvik bychom mu mohli do budoucna pořádně otrávit. Při těchto vzájemných hrách se štěňata učí přirozenému chování ve smečce, tzv. sociálnímu chování – např. kdy se podřídit, kdy má naopak navrch, jak silně může stisknout zubisky „protivníka“ a kdy už ho to bolí, apod. Páníčci zase mají možnost naučit se svého psa ovládat i v přítomnosti jiných, přivolat jej ze skupiny dovádějících psů, atd. Někdy je potřeba „převychovat“ i novopečené majitele rozpustilých psíků a vysvětlit jim, že pes myslí opravdu jinak než člověk a tudíž je potřeba k němu tak přistupovat, chceme-li, aby vzájemná komunikace fungovala.
Rovněž od začátku zvykejte svého psa, že je občas nutné počkat chvíli doma nebo třeba v autě v klidu o samotě. Dobu samoty však prodlužujte postupně a v době své nepřítomnosti ho zaměstnejte množstvím vhodných hraček, klacíků, žvýkacích kostí, apod. Ideální je, když je štěně unaveno po procházce.
Budujte si neustále důvěru vašeho psa! Nesmíte ji však nikdy zklamat!
Hned od prvního dne doma vymezte, co je zakázáno a co je dovoleno. Pes to musí vždy respektovat a všichni členové rodiny rovněž dodržovat.
Váš pejsek bude hned od prvního dne nejen všechno kolem sebe, ale i vás, horlivě okusovat. Mléčný chrup slouží totiž jako testovací a pes si jím potřebuje vše důkladně “ohmatat“. Nemá však zatím žádný cit a samozřejmě zkouší, jak silně může stisknout. Naučte proto své štěňátko, kde je hranice vaší bolesti. Stiskne-li tedy pejsek příliš silně, hlasitě vykřikněte „Au!“ a pisklavě přitom zakňourejte jako jiný pes. Tuto formu štěně nejlépe pochopí. Zároveň ihned přerušte hru.
Dalším naprosto nezbytným prvkem výchovy je vaše manipulace se psem za všech okolností. Je tedy nutné již od začátku ho zvykat, že si od vás nebo ve vaší přítomnosti musí nechat „všechno“ líbit. Tím mám samozřejmě na mysli česání, prohlížení zubů, čištění uší, odstranění klíštěte…, ale také prohlídku cizí osobou (veterinář, rozhodčí na výstavě…). Pes si musí rovněž zvyknout, že mu můžete kdykoliv sáhnout do misky s krmením nebo mu cokoliv odebrat. Postupujte pochopitelně citlivě, ale vždy důsledně. Upevňujete tím vlastně nenásilně a přirozeně své vůdčí postavení vůči psovi.