Komunikace
KOMUNIKACE = SPRÁVNÝ VZTAH
Vytvoření dobrého vztahu se svým psem je základním kamenem pro jakoukoli výchovu a výcvik. Člověk musí vždy v očích psa fungovat jako vůdce smečky, jako dominantní jedinec. Dominanci si ovšem lidé, bohužel, často překládají jako agresi. Trestání psa pak probíhá formou křiku a bití rukou i vodítkem. Pes poslouchá proto, že se bojí. Další oblíbenou metodou je umístění psa do kotce. Pes vidí svého pána pouze při výcviku a protože má radost, že ho vidí alespoň chvilku, snaží se mu zavděčit.
My bychom se ale měli chovat jako opravdoví vůdci smečky a tady si musíme vzít příklad ze psů. Viděli jste vůdčího vlka nebo divokého psa, který by usměrňoval ostatní členy smečky tak, jako to děláme my, lidé? Takže „pravidla“ správně fungující smečky nejdříve v teritoriu I. řádu – doupě a II. řádu - blízké okolí tzn. byt nebo dům a zahrada.
1. Úzkým prostorem např. dveřmi jde vždycky první člověk.
2. Ležícího psa nepřekračujeme, pes se nám musí uhnout z cesty
3. Psa můžeme kdykoliv „vyhnat“ z jeho pelechu
4. Pes nesmí do naší postele – to je náš „vůdčí“ pelech
5. Nejdříve jíme my, a to tak, aby nás pes viděl a teprve potom dostane pes do misky
6. Člověk může kdykoliv odebrat psovi žrádlo nebo jeho oblíbenou hračku bez jakéhokoliv náznaku agrese ze strany psa
A nyní se dostáváme k loveckému revíru. To je území, kde smečka divokých psů loví a kde lidsko-psí smečka chodí na procházky, hraje si a cvičí. Začneme u jednoho hodně rozšířeného omylu. Mnoho lidí si pořídí štěňátko a všude ho vodí na vodítku. Bojí se ho pustit, a to z důvodu, že už by ho nepřivolal, že prý ho pustí, až bude větší a rozumnější. A to je velká chyba. Štěně, když si ho přinesete zhruba ve 2 měsících od chovatele, má tzv. následovací pud. Je to dědictví po jeho kdysi divokých předcích. Kdyby v přírodě vlčata nenásledovala svoji matku a vzdálila se, stala by se okamžitě kořistí jiné šelmy. Na štěně, v místech, kde nejezdí auta nepotřebujete vodítko, naopak využijte tohoto pudu a od mala ho učte, že pes si musí hlídat svého pána a ne naopak. Voďte štěně mezi jiné psy a jiné lidi. Štěně se musí naučit správné psí komunikaci, kterou, narozdíl od následovacího pudu, vrozenou nemá.
Určitě už jste viděli následující situaci - jde pes, pak napnuté vodítko a na konci je tažen páníček. Jsou možná dvě vysvětlení. První (méně časté) - pes se něčeho moc bojí a chce pryč. Druhé (většinou) - v přírodě vůdce smečky určuje směr a rychlost chůze. Takže je jasné, kdo tady velí a kdo poslouchá.
Jak venku na procházce poznáme, že člověk je pro psa skutečným vůdcem smečky? Pes si svého člověka hlídá, udržuje s ním oční kontakt, když přijdou na křižovatku cest, čeká na pokyn od pána kudy se dát. Když si potřebujete v přírodě „odskočit“ pes nikdy nepokropí svou močí totéž místo.
A jak správně usměrnit psa, když se nechce podřídit naší autoritě? Psa trestáme stejně jako vůdčí pes trestá psa podřízeného nebo psí máma trestá štěně. Jenom místo zubů použijeme ruku jako tlamu. Psa trestáme v jeho dominantních zónách. Dominantní zóny jsou tlama, hlava, krk, kohoutek, hřbet, záď. Nebo psa převalíme na záda, chytneme ho rukou pod krkem, díváme se mu zpříma do očí a ceníme na něj zuby. Psa musíme trestat ihned po přečinu. Jakmile vznikne časová prodleva, pes nepochopí, za co je trestán. Je zmatený z našeho chování a přestává nám důvěřovat.
A jak podle řeči těla poznáme submisivního neboli podřízeného jedince? Podřízený pes si olizuje pysky, nebo se snaží olíznout tlamu dominantního jedince, zívá, odvrací pohled i tlamu od dominantního psa. Jeho celkový postoj je jakoby nahrbený, uši stažené ke krku, ocas mezi nohama případně přitažený až k břichu. Pokud chce zastavit agresi druhého psa, lehne si na záda a zcela znehybní. Stejné signály používá i pes, který se cítí nejistý. Nejistého psa můžeme uklidnit a povzbudit zase stejně jako uklidňuje vůdčí pes psa podřízeného. Vůdčí pes v takové chvíli používá sám signály podřízenosti, které v tomto případě slouží jako uklidňující gesta. Tzn. zívání, olizování, mrknutí okem. Dotýká se druhého psa v jeho submisivních zónách těla tj. ústní koutek, krk ze strany, bok. Na stejných místech bychom i my měli hladit psa, pokud ho chceme uklidnit. Lidé často uklidňují nejistého psa chlácholivými slovy, čímž ale dosáhnou pravého opaku. Pes bere jejich slova jako odměnu za to, že se bojí a tak se bude bát ještě víc.
Ještě v jednom případě se dominantní jedinec může chovat jako submisivní a to při hře. Ovšem dominantní jedinec vždy hru začíná i ukončuje.
zdroj: www.hafbezobav.cz